Říjen 2014

KAŽDODENNÍ ODCHÁZENÍ

28. října 2014 v 8:41 | Daphnee
KAŽDODENNÍ ODCHÁZENÍ


Odcházím od tebe,
ty ještě spíš
a netušíš,
že slunce se opírá do tváře tvé.

Odcházím
a ty daleko ve snách bloumáš.
Netuším,
co za víčky právě teď máš.

Musím už jít,
snad ještě polibek
a pak odejít,
tak jako vánek...

Odešla jsem,
avšak na rtech tě mám
a v srdci svém
tě každý den nosívám.


POSLEDNÍ MOTÝL

27. října 2014 v 20:19 | Daphnee
POSLEDNÍ MOTÝL

Mrazivým vzduchem
protkaným slunečními paprsky
prolétl motýl se strachem,
že jej vítr odnese do dálky.

Putoval již dlouho podzimem
jen aby se na chvíli dostal k teplu
jako já jsem šla za tvým odrazem
abych dostala se i k tvému tělu.

Poslední motýl tančí ve větru
a křidélky zachytává sluneční jas
jehož je málo v chladivém jitru,
ale on to zkouší stále zas.

Oběma je nám odměnou
nejzářivější slunce,
jež zahřívá nás svou něhou
a té já neznám konce.


SMUTNÉ POCITY

21. října 2014 v 23:55 | Daphnee
SMUTNÉ POCITY

Proč mě v sdci mrazí,
copak se to děje,
co se nám to ztráci,
proč to kouzlo náhle pryč pluje?

Každý večer na sebe máme jen chvilku
a jak to spolu mluvíme?
Jako bychom měli ponorku
nebo si se nevšímáme.

Kdys mě naposledy jen tak objal
nebo jen tak políbíl
nebo něčím dojal
a sám ses ke mně přitulil?

Teprve, když nejhůř je,
zaplavíš mě něžnostmi
a doufáš, že mé srdce víc nepotřebuje,
avšak to jen více jej poraní.


VRANOV

21. října 2014 v 17:12 | Daphnee
VRANOV

Znám místo přesličné,
které jen příroda mohla strvořit,
to místečko nádherné
i vy musíte jednou zřít!

Tam, na Moravě
najdete pláž půvabnou,
jedinkrát jsem byla na Vranově
a hned si získal duši mou.

Jezero průzračné
omývá na skále hrad
a kolm lesy hluboké
utváří závoj dřevěných chat.

Půjčte si třeba loďku
a sjeďte si na vlnách
celou širou přehrádku,
jež je jenom v pohádkách.

Večerní les září smaragdem,
jenž vytváří světlušky,
zhasíná až těsně nad ránem,
kdy jej ozařují sluneční paprsky.

Přejdete- li po mostě,
projdete kolem restaurací,
zastavte se na jediném místě,
U Vodnáře dobře vaří!

Ach, jak ráda bych zde strávila více chvil,
příroda úchvatná mě zpátky volá
a stesk po ní se dostavil,
abych zde další prázdniny strávila.


JÁ, NEBO RŮŽE?

20. října 2014 v 19:54 | Daphnee
JÁ, NEBO RÚŽE?

Přičichneš-li si k růži,
ucítíš krásnou vůni.
Přičichneš-li si však k mé kůži,
ucítíš víc než z ní.

Pojhladíš-li tu květinu,
může tě bodnout trnem,
pohladíš-li mou ruku,
uchopí tě pevným stiskem.

Políbíš-li růže květ,
můžeš z pylu kýchnout.
Políbíš-li však můj ret,
může s tím tvým splynout.

Obejmeš-li růži,
trny se ti vbodnou v kůži,
obejmeš-li však mě,
pevně, ale něžně stisknu tě.

Nepostaráš-li se o růži,
rychle ti zvadne.
Ale já zůstanu ti pod kůží,
dokud tvé srdce nevychladne.


Z PRÁCE 3

20. října 2014 v 19:51 | Daphnee
Z PRÁCE 3

Dostáti jsem nemohla
větší dárek nežli tebe.
Čím jsem si tě zasloužila,
čím, že mě taková láska dál žene?

Ach, jak šťastná jsem,
že právě tebe mohu milovat!
A celý den je úsměvem,
jenž chce lásku slibovat.

Všechny moje naděje
rázem byly splněny
a srdce se raduje,
že má pro koho vyávat rány.

Osud mě k tobě vedl
po hrbolaté cestě.
Byla dlouhá, ale kdo by jí nezvládl,
vždyť nakonec jsem došla k tobě!

A pak se mi dostalo
nesmírné lásky,
takže vše přece jen dobře dopadlo
a já jsem šťastná přímo nebesky.


MILUJI TĚ

20. října 2014 v 19:21 | Daphnee

MILUJI TĚ

Miluji tě
a to je jediná skutečnost,
jež není snem.
Miluji tě,
a obrovská něžnost
prochází mi tělem.

Miluji tě,
vím, protože to mi dalo sílu
překážky překonat,
tebe si vybojovat,
pryč se odstěhovat,
maturitu zvládnout
a další úkoly si naplánovat.

Miluji tě,
protože jen díky tobě
se dokážu skutečně radovat
a života si užívat,
ať svítí slunce nebo prší,
vím, že vedle sebe mám spřízněnou duši!

Miluji tě,
protože jen ty mě zkroti umíš,
co je doopravdy ve mně vidíš,
přestože mi nic neslíbíš,
pro mě tu nejdůležitější věc splníš
a to, že mě miluješ a chráníš.

Miluji tě,
protože jsi jako živel.
Jako slunce se usmíváš a záříš,
jako vítr jsi nespoutaný,
jako země si za svým stojíš
a jako vodní hladina jsi napovrch klidný.

Miluji tě,
protože jsi křehké princátko,
ale silné zlatíčko,
které je jenom mé,
to zlatíčko nádherné.

Miluji tě,
nedám,
za nic na světě
tě ani neprodám!


Z PRÁCE 2

20. října 2014 v 19:11 | Daphnee
Z PRÁCE 2

Z práce ti báseň píši,
že stůňu po tvém objetí,
že chci tvůj polibek njsladší,
jenž mě zahřeje a pohladí.

Už jsem z tebe zase v háji,
stačilo jen, že ses na chvíli objevil
a já jsem zase v ráji,
který jsi pro mě vytvořil.

Pláču, že se chci přitisknout
k tobě a pak tě zulíbat,
že se chci na tebe vrhnout
a pak tě něžně udělat...

Chci tě zase cítit v sobě
jako už tolikrát,
přitulit se něžně k tobé
a ve tvé náruči sladce usínat.


DOTYK

19. října 2014 v 20:14 | Daphnee
DOTYK


Dotyk tvých rtů, tak krátký a jemný,
jakoby ani nebyl...
Dotyk tvé dlaně přeteplý,
jakoby se do mně skryl...

Dotyk tvé vůně
zatemnil mé smysly,
Oči tvé- tůně
zcela mne dotykem utopily.

Dotyk z nejtajnějších
rozžhavil mou kůži,
napnul jí na bodech nejcitlivějších
a nervy se hned úží...

Ruka jemná záda hladí,
v břiše se hned vše vlní,
dotyky veškerou řeč nahradí,
vnímáme je pevně k sobě přitisknutí.

A pak, po skonu všech dotyků
příjde obejmutí přeněžné,
ve kterém utékáme do spánků
a tam se znovu dotýkáme...


RŮŽE

19. října 2014 v 19:57 | Daphnee
RŮŽE

Podzimní růže mi na dlani voní,
mé srdce pro ni však slzy roní.
Vždyť vonět přece může
i falešná růže!

Kde se tady ta růže vzala?
Sama jsem si ji zutrhala.
Čekáním na květiny dřív uschnu,
než od tebe nějaké dostanu!

Odnáším si ten vonící květ,
ve kterém cítím celý svět.
Jediná vůně v ní však není
a to je láska a její políbení.

Proto mě trny bodají,
a krůpěje krve na zem stékají.
Rychle domů s růž pospíchám,
že si jí do vázičky dám.

Rychle, květ chce pít!
Snad i doma dokáže mě potěšit.
A jeho vůně snad tě přiměje,
abys mi z hrudi utřel krve krůpěje.


Ach, marná snaha!
Růže nevoní, zvadla!
Dřív, než vodu dostala,
dřív, než jsem si myslela...


MILÁČKOVI K SVÁTKU

18. října 2014 v 5:40 | Daphnee

MILÁČKOVI K SVÁTKU


Nejušlechtilejší bytost
překrásného jména
slaví svátek a já mám radost,
že jsem jeho žena.

Princátko moje, vše nejlepší,
hodně lásky a zdraví,
v pokeru taky hodně štěstí
a že eleze nervy.

Ať máš pořád navaříno
a hromadu sexu,
ať o lásku máš vždy postaráno
a ať jsi pořád vklidu.

Dále přeji klidný spánek
plný různých něžností,
jež jsou lehké jako vánek,
co odnáší starosti.


DO RULIČKY

16. října 2014 v 19:54 | Daphnee
DO RULIČKY

Verše píši do ruličky
na účtenku a pak ji skládám,
už se těším na tvé nožičky,
jak je zulíbám!

Verše píši do ruličky
na účtenku a pak ji skládám,
v hlavě slyším slavíčky
a jen na tebe myslívám.

Verše píši do ruličky
na ůčtenku a pak ji skládám
a přišly za mnou lidičky
prý ať jim o tobě povídám.

Verše píši do ruličky
na účtenku a pak ji skládám,
vyprávím o tobě, jak jsi slaďoučký
a jak se na tebe těšívám.

Verše píši do ruličky
na účtenku a pak ji skládám
a je konec básničky
a já za tebou z práce rychle utíkám!



NEJSILNĚJŠÍ POHLED

16. října 2014 v 19:24 | Daphnee
NEJSILNĚJŠÍ POHLED

V těžkých chvílích
sním o tvých očích,
jenž mne vždy uhranou
svou mocí kouzelnou.

Když zasáhne mě tvůj pohled,
ztrácím nadhled
a okmamžitě jdu do kolen.
Jsi mnou také tak zaskočen?







Vím, ty nic nedáš znát,
ale já nedokážu tělem lhát
a nad sebou kontrolu ztrácím
už jen tehdy, když tě vidím...




VEČERNÍ ZÁVIDĚNÍ

16. října 2014 v 19:02 | Daphnee
VEČERNÍ ZÁVIDĚNÍ


Večer chladný,
zimou se třesu,
vítr mě bičuje studený,
však vidím ve všem krásu...

Západ slunce v dáli
projasňuje oblohu
a ptáci, jež ještě před chvílí létali
už usínají pospolu.

Měsíc stříbrný už čeká,
až slunce úplně usne.
Vidím, jak se nedočkavě za obzorem blýská,
vidím, jak svítí stříbrem přejasně.

První hvězda nedočkavá
již se dívá na svět.
Měsíc jí závidí, jak je proradná,
že může vidět lidstvo bdět.

Světlušky se v trávě zahřívají
smaragdovou září,
kterou zlaté hvězdy nemají
a po které marně touží

Jen mračna plují tiše dál
a je im jedno, jakou barvou hrají.
Ví, že závist přináší jen žal
a že ti chytří si nezávidějí.


SVĚT

14. října 2014 v 21:41 | Daphnee
SVĚT


Sychravý podzime,
zažehni své teplé barvy,
ospalý svět ať probudí se
ze spánku rozespalý!

Duše světa úzká a smutná
touží se opět radovat,
odejít z depresí bojů, kde je tma
a na slunci neděje tancovat.

Kde je ten svět plný lásky,
ve kterém stačilo jen chtt
a hned byly světlé zítřky
a hned šlo kldně žít?

Kde je ten svět plný barev,
který zůstal zapomenut,
který neznal prolitou krev,
ani peněz a zločinců?

Ten spí kdesi v minulosti
a probouzí se ve snech,
ukazuj nám dávno zapomenuté radosti,
které nám chybí v každých dnech.



LÁSKA7

14. října 2014 v 21:20 | Daphee
LÁSKA7


Cítím-li se v temnotě,
tvé slunce mě znovu ozáří,
hledám-li, najdu tě
vždy, když se má duše čeří.

Vím, mnohdy bývám krutá
a zbytečně se urážím,
že tvá trpělivost je svatá
a já si jí moc vážím.

Chtěla byh ti dát
svou nejteplejší náruč
a každý dn tě jí hřát,
tak ať jsem už jen sladká mi poruč
a pojď se se mnou pod peřinu zachumlat!

Hezky se k sobě přitulíme,
dáme si čaj a film,
pak se hezky pomazlíme
a usneme objetím.


DOPOLEDNÍ RÝMOVÁNÍ

14. října 2014 v 20:57 | Daphnee
DOPOLEDNÍ RÝMOVÁNÍ



Špatně vyspaná
díky tvému pevnému objetí
čekám na tě nedočkavá,
čekám na tvé políbení.

Jak krásný je den,
kyž se za vámi zastaví máma,
ačkoliv to byl jen sen,
byla jsem za to ráda.

A do toho ses ke mně pořád tulil,
takže si dnes v práci zase zpívám,
kéž by ses za mnou na chvíli zastavil,
já tě jako vždy čekám!


KDYŽ SPÍŠ

11. října 2014 v 10:43 | Daphnee
KDYŽ SPÍŠ


Miluju, když spinkáš,
když ze spaní mě objímáš
a hladíš,
ale ze sna se neprobouzíš.

Když ze spánku se usmíváš
nebo se nahlas směješ,
když vrníš
a ke mě se tulíš.

Když mě ze sna vezmeš za ruku,
na tvář mě políbíš,
obejmeš mě zezadu
a něžně se pomazlíš.

A pak, když se probudíš,
nevíš vůbec o ničem,
ospale po mně očkem hodíš
a necháváš být vše snem.


STESK V PRÁCI

11. října 2014 v 9:35 | Daphnee
STESK V PRÁCI


Ach, ty moje zlatíčko,
po jediném tvém polibku už zářím.
Ach, ty moje štěstíčko,
tolik si tě závidím!

Už teď toužím být jen u tebe
a mít tě ve své náruči,
cítit tvou lásku v sobě,
a říkat, jak moc tě miluji.

Zoufám si, že je mi smutno
po tvých hříšných očích
a toužím jenom po jediném,
po tvých něžných polibcích.

Začínám být schizoidní,
protožě tě vidím všude.
Jen představy, škoda snění,
vůbec nic z nich nezbude!

Ale stejně dál sním o tvém ůsměvu
a přeji si, ať už je padla,
ať už se konečně k tobě přivinu
a jsem u tebe až do rána,

Já vím, pak zase odejdu,
ale stále tě v mysli mám,
pak tě doma zase najdu
a v očích tvých se vídávám.



Z PRÁCE

8. října 2014 v 19:45 | Daphnee
Z PRÁCE


Každou volnou chvilku
myslím na to svoje zlatíčko,
v práci na všehny hosty kašlu,
jen chci co nejdříve vidět své princátko!

Jenom pro něj mé srdce buší,
jenom na něj myslívám,
pro něj básně na účtenky píši
a v mysli se tomu usmívám.

Večer příjdu, nohy bolí,
to však není důležité,
přitulím se k miláčkovi,
tyhle chvíle jsou mi svaté!

Už teď se na něj těším,
na svého miláčka,
a co se dál bude dít už tuším,
konečně, zavíračka!!!