Listopad 2014

OSUD LISTU

29. listopadu 2014 v 12:45 | Daphnee
OSUD LISTU

Pozimní list se v posledním slunci zablýskl
a už padá k zemi,
vítr jej odnáší a náhle utichl,
že více jej už neuchrání.

List padá ke svým bratrům
očekávajíce konec života,
tehdy nikdo nezávidí stromům,
že přicházejí o tolik svého zlata.

Padlý list vlhne v trávě,
snad jej někdo zdvihne
a nezatváří se nad ním pohrdavě
a domů si jej odnese.

Takový list by pak žil dál
zavěšený někde na poličce,
osudy lidí by tak poznal
a nedošel žádného konce.


CO ZŘÍM VENKU

28. listopadu 2014 v 20:00 | Daphnee
CO ZŘÍM VENKU


Podívám-li se ven,
zřím uspěchané lidstvo
bloumající nocí, jen
aby se někam na chvíli uchýlilo.

Zřím pohybující se řady
přesouvající se sem a tam
a jsou jich celé zástupy,
jenž jako lid nepoznávám.

Zřím lid, ve kterém nic není,
jen povinnost něco dělat,
jako by sami nechtěli víc,
než stále od někud někam spěchat.

Lidé si neuvědomují
pomíjivost okamžiku
a tak se nezastavují
a nezří ni střípky obyčejných zázraků.

Nelíbí se mi takový život,
nechci takto žít,
kdy lidé pochopí ten důvod,
že existuje víc, než nikam jít?



HÁDKA SE ZIMOU

26. listopadu 2014 v 10:01 | Daphnee
HÁDKA SE ZIMOU


Listí zlaté k zemi padá,
příroda připravuje se na svou smrt,
ale přec se jen nevzdá
a na jaře příjde života zvrat.

Právě v listopadu
začíná velká hádka
o důležitou nadvládu,
tehdy začíná hlučná bitka.

A všichni se překřikují
a jdou proti sobě
a myslí, že pravdu mají
a fandí jen své době.

A stromy křičí na zimu
a staví se proti ní,
křičí: "Já však nezhynu!
Už teď mi raší lístky jarní!

Ó, jen na kusy mne roztrhej,
já však dál tu budu stát
a moc si nezvykej,
že mě v závějích na chvíli donutíš spát!"

Zima jen tak nedá se
a odpovídá jim též:
"Jen odevzdejte se mé kráse
a neplačte po listech!

Vždyť já zaplavím vás chladným stříbrem
a něžnými vločkami,
nač plakat nad listem,
obalím vás svými peřinkmi!

A vy se mi bránit nemůžete,
alspoň na chvíli vítězím,
není spravedlivé, že své listy máte
po cele tři doby, nic nesmím!

Mám právo na chvíli vás obejmout
a poštípat svými polibky,
zkuste si už zvyknout
na mé ledové prstíky!

Pohladím vás jimi tak,
že se nestihnete ani nadechnout
a zůstanete tiše stát
a už si na nic z života nedokážete vzpomenout!"

Zima vždy příjde,
příjde, ale pouze jednou,
do té doby prostě žijte,
ať nelitujete toho, co už andělé zpět nevemou...



MARNÁ LÁSKA MÉHO HOSTA

5. listopadu 2014 v 18:27 | Daphnee
MARNÁ LÁSKA MÉHO HOSTA


Každý den v práci jeden host
na mě mrká
a já už mám vážně dost,
jak na mě zamilovaně kouká.

Vždyť jsem přece jenom tvoje,
tak proč si dělá naděje?
Vdyť TY jsi největší láska moje,
tak proč prostě neodejde?

Na jednu stranu mi to lichotí,
ale není mi to příjemné,
jsem ráda, že hodně zaplatí,
ale co má vlastně zaplacené?

Jedině můj úsměv jemný,
který mám myslíce na tebe,
nebo pohled můj úhybný,
který schovávám si pro svého prince.

Obsloužím ho, jistě, musím
a možná je mi ho i rochu líto,
ale v tom mu já neporadím,
snad jedině, ať si hledá jinde místo.

V mém srdci už je obsazeno
a to už bude stále,
jedině TY máš v mém srdci místo,
jež vysloužila si tvá píle.


LÁSKA 8

5. listopadu 2014 v 18:23 | Daphnee
LÁSKA 8

Láska chutná jako sen,
jež nechci nikdy pustit
a stačí, když nadechnu se tě jen
a srdce začne silněji bušit.

Láska je náruč něhy objemná
pod níž klesám
a že je tak nadpozemská,
tak nad ní s radostí plesám.

Láska je volná,
jako motýli létajíci ve větru,
jako vesmír nekonečná,
točící se v života víru.

Láska je ten nejkrásnější dar,
kterým můžeme obdarovat,
nevyrovná se jí ani slunce žár,
ani nic hmotného, co bychom mohli dát.

Láska odnáší mě na svých křídlech
do neznámých dobrodružství,
vypráví mi o silných citech,
jenž i hory přenášejí.

Pojď, poletíme spolu
a navždy se jí nechme unášet
a nespadneme nikdy dolů,
protože nás láska bude navždy provázet.


TENKRÁT

4. listopadu 2014 v 19:11 | Daphnee
TENKRÁT


Vzpomínky nejsilnější
probouzí se ve mně
na starém místě, kde jsou nejživější,
kde poprvé spatřila jsem tě.

To mnou projede elektrický výboj,
proudící z mého srdce
a nezapomenu nikdy na celý ten boj,
při kterém jsem propadla tvé lásce.

Dodnes na to vzpomínám,
na endorfinové omámení,
na to, jak si zpívám
píseň při sprchování.

A v srdci se vždy rozezní píseň,
kterou jsem ti tehdy složila
a jako ten nejněžnější sen
jsem ji slýchala,
jen když jsem se k tobě přiblížila.




TOUHA

4. listopadu 2014 v 19:06 | Daphnee
TOUHA


Toužím s tebou životem bloumat
a zpět se neohlížet,
z minula jen to dobré znát
a s tím dál dopředu běžet.

Toužím po vločkách sněhu ve tvých vlasech
po tvém pevném stisku,
po nejdelších provášněných dnech
a po tvém vřelém polibku.

Toužím po tvé lásce,
po tvém vřelém objetí
a neubráním se otázce,
zda nám láska vydrží po staletí.

Jediné, co chci
je být s tebou
a létat nad mořem jako dva racci,
těsně před tím, než s vodou splynou.

Srdce mi buší jako kolibříkovi
a svírá se steskem,
vždyť každý to ví,
že chci jen navždy být se svým miláčkem.

Toužím po věčnosti
nekonečně prožité
pouze s tvojí bytostí,
ach, to by bylo nádherné!

Toužím se na tebe dívat
v západu slunce,
ve vlasech tě něžně šimrat
a zpívat ti o své lásce.


HONÍ SE MI HLAVOU

4. listopadu 2014 v 19:04 | Daphnee
HONÍ SE MI HLAVOU


Bolestivé prozření
stálo mě už příliš,
stálo mě tvé políbení
a víc, ale to ty víš.

Občas se sebe ptám,
jestli nemám raději odejít,
tuším, že to neudělám,
ale už tě dál nechci trápit.

Snažím s najít návod,
jak ti vše zlé vynahradit
a nenalézat důvod,
aby mě hloupost mohla urazit.

Nehodlám to vzdát,
stále hodlám bojovat o tvou lásku
a s ní do nebes stoupat
a to jen s tebou, můj milčku.

Věz, já tě miluji,
tak silně a hluboce,
že se mi srdce brzy rozkočí
a rozplácne se na louce.

A na té louce,
jako připomínka,
rozkvete květ z mého srdce,
abys nezapomněl na lásky muka...


O LÁSCE

4. listopadu 2014 v 18:49 | Daphnee
O LÁSCE


Tančím mezi paprsky slunce
a vítr bouří v korunách stromů,
snívávám o lásce,
jež doprovází mě domů.

Když sen promění se ve skutečnost
a náhle vstoupí do života,
příjde s ním i nelehká povinnost
pečovat o jeho pouta.

Aby se sen nevytratil
a dál bušil v srdcích,
je třeba, aby vášeň nikdo nezastavil,
ta skrývá se ve vřelých polibcích.

Dál tančím na slunci tvé lásky
do které občs pouštím mračno,
ale snad tě nepolekají blesky,
víš, že samotným by nám bylo smutno.


TRÁPÍŠ MĚ

2. listopadu 2014 v 23:56 | Daphnee
TRÁPÍŠ MĚ

Nechápu důvod, proč se tak chováš,
a nechci už dál to snášet.
Divím se všemu, co říkáš
a nechápu, jak to můžeš z úst vypouštět.

Svět býval krásný a zlatý,
ale teď jen z něj slza zbyla
a může být kulatý,
přesto se nikam neodkutálela.

Už mě nebaví stále brečet do polštáře
a čekat, zda-li se ještě objeví tvá záře.
Už síla mi dochází,
že vidím, jak mi štěstí odchází.

Pověz mi, jak dlouho ještě
bude trvat než zratím tě?
Nebo než ztratíš ty mne,
myslíš si, že to se nestane?

Tak mi aspoň pověz, co tě trápí
na starosti jsme tu dva,
dokud se jeden z nás neeutopí,
dokud nebudu zas vědět, že jsem jen tvá.


MÉMU "OTCI"

2. listopadu 2014 v 23:55 | Daphnee
MÉMU "OTCI"

Ty zrůdo, jež nenávidí vlastní děti,
jíž prochází všechno její zlo
a způsobuje nejkrutější bolesti
a lpí na tom, aby se pouze jí dobře vedlo!

Myslela jsem si, že lidé jako ty nejsou,
protože takoví jsou jenom démoni.
Cítím však z tebe peklo které si jen oni s sebou nesou
a které do našeho světa vypouštějí.

Co udělala ti má máma,
žes musel jí kopat do hlavy?
Jak může být tvá povaha tak zvrácená,
že cítíš se zcela bez viny?

Jak můžeš žít bez svědomí
a brát své děti za "věci,
které tě jen o peníze okrádají"
a mít je rád je pro tebe jen frází?

Já k tobě necítím nenávist,
ale je mi z tebe strašně špatně.
Jako dítě jsem byla nepopsaný list,
jenž touží po otci, tak čistě, tak něžně...

Teď už to ale všechno chápu
a nejsem tolik najivní,
na rozdíl od ostatních do boje proti tobě táhnu,
oni nebyli jako já tak silní.

Byli příliš čistí a slabí na to,
aby se postavili tvému zlu,
já jsem však tvého zla dcera
a tak má síla stojí za to
aby to peklo konečně porazila
a nastolila tvrdou odplatu.

Nakonec to budou lidé,
kteří tě budou linčovat
díky ne-svědomí ti nic ze tvé viny nedojde,
tvá duše půjde do pekla, kde měla zůstat.


JEN TVÁ

1. listopadu 2014 v 1:58 | Daphnee
JEN TVÁ


Noc kouzelná,
temnota nás halí
a já se ptám zda-li
víš, že jen tvá se cítím úplná.

Jen tvá a jen ve tvém objetí
přitisknutá až k zadušení
a že cítím dobrovolné zajetí
nemáš ani tušení.

Jen tvá a navěky
cítím v sobě život,
jenom žádné rozpaky,
to je jen mého srdce nový zrod.

Jen tvá jsem nejšťastnější
a srdce buší jako zvon
s tebou být je nejdůležitější
a náhle mého života zlom.



NIC VÍC NEŽ NIC

1. listopadu 2014 v 1:55 | Daphnee

NIC VÍC NEŽ NIC


Motýlí prach mi na ruce zbyl,
motýlí prach a nic víc.
Motýl se kdesi skryl
a nezbylo po něm dočista nic.

V očích mi jen slza zůstala,
slza a nic víc,
jenom se tak tiše zaleskla
a jinak neudělala vůbec nic.

Úsměv mi na tváři plane,
šťastný úsměv a nic víc,
ten odnáším si do všedního dne,
jen ten úsměv a jinak nic.