Srpen 2016

SVOBODNÁ

27. srpna 2016 v 14:16 | Daphnee
SVOBODNÁ

Nenechám se spoutat
nikým a ničím,
nebudu poslouchat
když vím,
že se ničím!

Nejdůležitější je svoboda,
nezávislost a jistota,
že sebu nenechám vláčet,
že nikdy nebudu mlčet
a když bude potřeba, vím,
že ze stínů vystoupím
a ozvu se hlasitě,
strhám všechny sítě,
ozvu se z plných plic,
líp tím, čím víc!



AVANGARDA

27. srpna 2016 v 13:56 | Daphnee
AVANGARDA

V noci
na ulici
se sprejem v ruce
buši mi srdce.

Píšu jméno jediný,
na zdi bude věčný.
Stejně jako v srdci mém
navždy spáleném.

Dílo jest dokonáno,
pod nocí vše uschováno
a teď rychle pryč,
než stihne mě lynč!


NEBEZPEČÍ Z VENČÍ

27. srpna 2016 v 12:36 | Daphnee
NEBEZPEČÍ Z VENČÍ

Žádný sen,
ani zmínka,
prázdný je den
jako vzpomínka.

Plyne čas,
vzteká se dítě,
cizí hlas
rozpřádá sítě.

Chtěli mě lapit
do sátě lží a slibů.
Nenechala jsem se donutit
udělat chybu.

A tak plyne čas,
ať dál spřádají sítě,
ať vše vezme ďas
a to sakra hbitě!


HROBNÍ

27. srpna 2016 v 11:38 | Daphnee
HROBNÍ

Jsem nadále zaslepená
tvou domnělou čistotou
a je mi to záhadou...

Každá tvář, ať září
stává se tvojí tváří
a lidé moudří
kroutí páteří.

Pochopí jen stěží,
proč mě to tíží,
proč mě nic netěší,
proč se život plíží...

Už stačí, nebo ne?
Svědomí je umlčené,
jméno duše bezejmenné
vytesáno do kamene.

Spí. Spí svět.
A k čemu tolik vět?
Vždyť není třeba pět
odu na pád a vzlet.


OSAMĚLÁ

7. srpna 2016 v 19:56 | Daphnee
OSAMĚLÁ

Jak se ti mám přiblížit,
to ví jen Bůh snad.
Ničím ti nechci ublížit,
takže dál jen čekat?

Ve tvých očích čtu odpovědi
na otázky nevyřčené,
vidím to, co ony vidí,
jedno srdce ztrápené.

Otazníky, vykřičníky,
vše nechávám plynout,
čekám zase na zázraky
a toužím se jich dotknout...