Září 2016

MASKA

26. září 2016 v 0:16 | Daphnee
Maska

V masce děvky
skrývám duši anděla,
zdolávám léčky,
jen abych přežila.

Největší je lhář,
kdo říká s láskou,
že pod svou maskou
má ještě tvář...

Tak si hraji na jinou,
jen aby nikdo na světě
neviděl duši mou - zraněnou,
ani mé křehké perutě.



Na motivy motta Otakara Matuška


ČLOVĚK DNEŠNÍHO TYPU

16. září 2016 v 16:43 | Daphnee
ČLOVĚK DNEŠNÍHO TYPU

Člověk se snaží vytěsňovat,
pak pochopí, že dělal chybu.
Člověk se snaží zapomenout,
přežít tuhle dobu.

A pak s ozve svědomí,
vytěsněné bolení,
příjde srdce bušení,
člověk ztrácí vědomí.

Člověk hluboce lituje,
pak to zase vytěsňuje.
Ponaučit se nelze,
vytěsňovat už umí lehce.

A tak pořád dokola
chybuje se zvesela.
Přesto kdes v nitru hoří,
cosi, co tu duši souží...


Andílek

13. září 2016 v 0:16 | Daphnee
ANDÍLEK

Jedna duše mě potkala,
podstatu mou uzřela.
Anděla ve mně odhalila,
pod křídla má se uchýlila.

Křídla svá jí ráda dám,
srdíčko však jinde mám.
Křídla často půjčívám,
lidem ráda pomáhám.

Svou podstatu neutajím,
jsem prý anděl - já vím
a často proto padám z výšin,
snad se nikdy nepoučím...

Všem podávám křídla svá,
jak pak sama létat mám?
Potřebuji nutně nová,
ať méně často padám.

Kde vzít a nekrást,
svět je jako past,
nemohu létat,
musím se skrývat,
svého andílka chránit,
svého andílka bránit.


A hlavně ho v sobě neztratit...


RANĚNÁ

4. září 2016 v 10:47
RANĚNÁ

Člověk chce utéct a nemá kam,
políček mi ještě na tváři hoří,
to je jedno, ale zlomené srdce mám
a to je mnohem více horší.

Rány na těle odvane čas,
v duši však zůstanou
jako tenký jízlivý hlas
s bolestnou ozvěnou.

Ani slzu neukápnu!
Ani jednu jedinou...
S hrdostí se zvednu,
odejdu s hlavou vztyčenou!

.
.
.
.
..

Ale v tramvaji mě už nikdo nevidí...



NECHTE MNE...

2. září 2016 v 19:13 | Daphnee
NECHTE MNE...

Sesypaná jako domeček z karet,
nechte mne už být...
Nechci se k nemoci vracet,
ale nechce se mi žít...

Loutka v rukou všech,
figurka příslibů,
život v prázdných snech,
těch slibů...
Těch rádců
-zrádců!

Nechte mne už být,
zamykám dveře
ve víře
najivní jako já,
že až budu ztracená
zazvoní zvonek...